pondělí 29. července 2013

Mistrovství Evropy - Dolomites SkyRace 2013 Canazei



Jednoznačně nejzábavnější závod, co jsem kdy běžel. Už dlouho jsem si neužil nic tak jako seběhy na sněhu a v suti dolů z Piz Boe. Jen škoda, že jsem se kvůli vlastní nepozornosti dvakrát vyválel u občerstvovačky ještě nad hranicí lesa a pořádně si potloukl koleno. Sice jsem to rozběhl (nateklo a začalo pořádně bolet až odpoledne na hotelu), ale už jsem se víc bál a hlavně ke konci, kdy už byly nohy unavený, jsem to nedokázal víc pustit. Škoda, určitě se dalo bojovat o první patnáctku.
Na začátku jsem čekal podobně šílený úprk jako na Zinalu, ale start byl překvapivě klidný a vlastně mě dost překvapilo, že i po čtvrthodině jsem byl pořád zhruba dvacet metrů za čelem závodu. Pak už se to začalo natahovat – stále nahoru po sjezdovce na Passo Pordoi a odstupy se zvětšovaly. Za ním trať přešla v horskou stezku, přes louky a sutí, serpentýnami na Sas de Pordoi. Za mnou se utvořil vláček hůlkařů, šlapali jak diví a byl jsem rád, že jsem před koncem stoupání a průběhem krátkým sněhovým tunelem ztratil asi jen dvě nebo tři místa. Cesta se srovnala, úseky v rozměklém sněhu střídala skála a na závěr techničtější, prudší výšvih na Piz Boe. Stejně tak seběh začal skálou a cestou zajištěnou ocelovým lanem a pak už zmíněné sešupy sněhem a sutí, občas krátký výběh nebo skalnatější část. Velká legrace to byla, dokud nohy sloužily, jak měly. Přeci jen by to chtělo naběhat v horách mnohem víc, aby si člověk zvykl na tak dlouhé a náročné seběhy. Závěr lesem se dal jít ukrutně rychle, mně se ale spíš vlekl a jen jsem doufal, že neztratím zas až tolik. Nádherný závod.
Použité boty: roclite 243.

 

Žádné komentáře:

Okomentovat